adminml

Vánoce známých cestovatelů (z archivu Zajimavosti.info)

Decrease Font Size Increase Font Size Text Size Print This Page

 

V daleké cizině: v tropických pralesích, v ledových pustinách…  vzpomínali na domov a své blízké. Kde a jak strávili 24. prosinec někteří známí cestovatelé?

Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic ODKAZ: Cestovní deník (cesta z Alexandrie do Benátek)

24. prosince 1597: Na Štědrý den ráno jsme konečně viděli hory Istrie. Po moři plujeme k přístavu. Těšíme se na pevnou zem, abychom mohli najít dveře hospody. Nejprve jdeme ale do kostela, kam jsem se ovšem pro svou slabost sotva dobelhal. Naše další cesta povede do Benátek k věži svatého Marka a pak domů. Nepřestávám děkovat Nebi, že mi dovolilo vrátit se do rodné vlasti. Amen.

Krystof_Harant

 

James Cook ODKAZ: Cesta kolem světa

24. prosinec 1773: Dostali jsme se mezi obrovskou spoustu volně plovoucích kusů ledu. Ledové pole pokrývalo moře od jihu až k východu a bylo tak silné a neproniknutelné, že nám nedovolilo postupovat vpřed… Naše lana byla jako dráty, naše plachty jako prkna nebo kovu a kladky rychle zamrzaly, takže vyžadovalo velké úsilí, abychom mohli skasávat a napínat plachty. Byla tak krutá zima, že to nebylo takřka k vydržení. Moře pokrýval led a fičel silný vítr.

James_Cook

 

Enrique Stanko Vráz ODKAZ: Napříč rovníkovou Amerikou

Štědrý den 1892: K prvnímu přespání na Orinoku jsme se usadili na písčině, která se táhla od křovinatého břehu asi třicet metrů do vyschlého koryta… Na sloupy jsme přivázali svoje hamaky… Několik kusů suchého dřeva, které jsme vezli s sebou sloužilo jako základ velkého ohně, udržovaného celou noc.

Naše kuchyň byla vynesena z lodi a míšenec García, který byl ze všech nejméně špinavý, se přihlásil za kuchaře. Tři kameny, které jsme též vezli s sebou, nám sloužily místo trojnožky pro velký železný hrnec…

Než se jídlo uvařilo, chtěl jsem se trochu porozhlédnout kolem. Změřil jsem teplotu orinocké vody (dosti daleko od břehu, jak jsem z lodě dosáhl). Měla 29 stupňů Celsia. A tuhle vodu jsme pili…

Naše první večeře byla velmi bohatá. Měli jsme rýži vařenou s cibulí a sušeným masem, pak černou kávu se suchary. Jako dezert byl domorodý sýr s třtinovým cukrem, hnědým jako pražená káva… Ještě než jsme dojedli spadl rychlý soumrak, v horku zamlženém parou leskly se hvězdy. Jeden po druhém uléhali mí společníci, přisunujíce se blíže k ohni.

 

Robert Falcon Scott ODKAZ Deník (P. S. zápisky z deníku výpravy, která chtěla jako první na světě dosáhnout jižního pólu. Podařilo se jim to – ale až jako druhým. Cestou zpět všichni členové výpravy umrzli)

24. prosince 1911 – Vánoce. V noci a ráno byl silný vichr a padal sníh. Terén se začíná opět zdvihat a my se ocitli opět mezi zrádnými trhlinami. Vzadu se někdo opozdil – spadl a my jsme museli půl hodiny mrznout než ho vyprostili.

Noc – tábor 47. Dopřáli jsme si různých dobrot, jako čokolády, rozinek a podobně. Následovala sladká kaše, kakao a sušenky, pudink a jako zákusek zázvorový karamel. Najedli jsme se a je nám teplo.

Před námi je teď další cesta přes ledové trhliny a pukliny směrem k pólu.

1280px-Scottgroup

 

Otakar Batlička ODKAZ, ODKAZ: Tichá noc

Třetí týden se prodíráme neprostupným divokým brazilským pralesem… Třicet domorodých nosičů zvyklých tropickému vedru i dlouhým pochodům divočinou, klesá vyčerpáním.

„Pro dnešek dost!“ zastavil se šéf. „Nosiči ať rozdělají ohně a připraví večeři.“ Hned po večeři ulehli zmožení nosiči ke spánku… Tábor se ponořil do tmy a ticha. Jen mulat, strážce, zahalen v řasnatém ponču, bdí u polovyhaslého ohniště. Slyším tiché oddechování svých přátel. Oba klidně spí… A přece ne! Kdosi stojí v úzké uličce stanu a nehybně naslouchá. Hlasitě oddechuji a předstírám hluboký spánek. Stín odchází. Proti chabým zábleskům ohně vidím, že v náruči svírá objemný balík… Z lesa slyším temné údery. Obouvám se a opatrně rozhrnuji plachtu vchodu. Kdo to tak tajemně opustil své přátele? Proč? Co zamýšlí?…

Bác! Výstřel! Nosiči, mnozí spící ve spacích pytlích pod širou oblohou, se v mžiku probouzejí. S napřaženými zbraněmi běžíme k okraji pralesa. Tam zůstáváme jako přibití a s úžasem hledíme před sebe…

Obklopen obrovitými mátohami pralesa stojí před námi do země zaražený malý jehličnatý stromek, osvětlený několika svíčkami… V okamžiku se mě zmozňuje neskonale krásný pocit lidského porozumění a lásky – v divokém rovníkovém pralese… Dlouho do noci sedíme u ohniště, štědře se obdarováváme z mála, co jsme objevili v zavazadlech, a vyprávíme si o svých domovech.

Kresba Bohumila Konečného na webu Daildeli ODKAZ

P1050854

 

George Adamson ODKAZ: Můj život se lvy

Vánoce roku 1933 jsme prožili u nehostinné vodní nádrže zvané Jesotit nedaleko řeky Kerio. Schovávali jsme si na svátky půl lahve koňaku. Jusúf se jaksepatří vytáhl a připravil nám vynikající večeři: polévku, uzenou rybu, křepelky s divokým africkým špenátem, houbami a kukuřičnou omáčkou. Jako desert byl švestkový nákyp.

Po večeři vzpomínám na svého věrného přítele: psa Hindu. Mnohokrát mne varoval před nosorožci. Pak ho bodla mouch tse-tse a já ho musel utratit. V pustině, jakou se teď ubíráme, je tato ztráta zvlášť bolestivá. Potěšit mne nemůže ani nález zlata na řece Maruně na západní straně Zlomového údolí. Věrný přítel mi schází…

1280px-Loewe-painting

 

Richard Konkolski ODKAZ: 360 poledníků pod plachtami

Vánoce v srdci studené Jižní Afriky: Byla docela slušná tma, když jsme konečně s jachtaři na náklaďáku zaparkovali u ranče pod Drackersberským pohořím. Pršelo. Utrmácení a prokřehlí cestou jsme se s chutí usadili k praskajícímu krbu.

Ranč se zaplnil do posledního volného místečka. I ozdobený vánoční stromek jsme tu měli i když nepodobný našim smrkům a jedličkám. Usadili jsme se tu, my členové jachtařské rodiny, spoutáni silným svazkem, který vytvořila atmosféra mořských dálek, nekonečná touha poznávat neznámé krajiny světa a láska k moři a bílým plachtám. Každý z nás pocházel z docela jiného koutu Země: Američan, Němec, Australan, Novozélanďan, Švéd, Angličan, já Čech a nevím ještě odkud pocházeli všichni ostatní. Přes rozdílnost jazyků jsme vlastně byli všichni stejní. Všichni jsme byli normální lidé a našli si společný jazyk.

 

Antonín Šusta: Rok v tropické džungli

24. prosince, Cejlon. Ráno se probouzím s radostným vědomím, že je Štědrý den… K rozloučení na našem velvyslanectví se dostáváme dávno před úředními hodinami. Popřejeme si šťastné Vánoce s mým politováním nad pekelným vedrem, které se vkrádá do ulic Colomba, vzpomínáme na staré české tradice s vysekáváním ledu a hádáním budoucnosti v zrcadle vody.

Bohužel po ledu není ani památky. Musím se rozloučit se svou oblíbenou pláží na Mont Lavinii, kde jsme v několikametrových vlnách otevřeného oceánu užil nejkrásnější koupání v příboji… Štědrý den nám na pláži nic nepřipomíná. Oceán je modrý a teplounký, slunce žhne a pálí a mocný proud mne unáší na vrcholu vysoké vlny až daleko na mělký písek vyhřáté pláže.

Martin Lavay

 

 

Klikněte si na rubriku, do které se chcete podívat:


Záhady

UFO

Duchové

Yetti, bigfoot

Pterosauři

Djatlov

Cestování v čase

Zajímavá věda

Hlavolamy

Kuriozity

Optické klamy

Burian

Komiksy

Rychlé šípy

Štika

Písničky

Co

Extra
Zajimavosti.info

Zajimavosti.info: Záhady, dobrodružství, věda, historie, kuriozity…

You must be logged in to post a comment Login