adminml

Skutečná pravda o rozmnožování lidí

Decrease Font Size Increase Font Size Text Size Print This Page

Milujte se a množte se… Kolik nás je a kolik nás bude? Nejenom demografové prozrazují čísla, která děsí. Zkusme proto otevřít třináctou komnatu, kolem které se doposud chodilo jen po špičkách…

P. S. Evropa je v přístupu k plánování rodičovství a plození dětí výjimečná: většinou zodpovědná a chápající. Lhostejné a agresivní země třetího světa ale ne. Necháme si od nich vnutit společnou apokalyptickou budoucnost?

2

Každou vteřinu zemřou na této planetě dva lidé, ale… narodí se čtyři.

Každý den opustí tento svět 155 tisíc lidí, ale… vstoupí do něj 365 tisíc jiných.

Natalita přebíjí mortalitu, drasticky nás přibývá.

Každým dnem je nás víc o 210 tisíc, každým rokem je nás víc o 78 milionů. O sedmdesát osm milionů! To je více obyvatel, než má nyní například Itálie nebo Francie. Zažíváme brutální a nikým nekontrolovanou populační explozi…

lce1107_26

Ještě hrozivější než současný stav věcí je ale vzrůstající tempo nárůstu populace. Čím více se rodí lidí, tím více chtějí mít potomků.

Na začátku našeho letopočtu žilo na Zemi 200 milionů lidí.

V roce 1650 500 milionů.

V roce 1830 jedna miliarda.

A tempo dál lavinovitě rostlo.

Rok 1930 – jsou nás dvě miliardy,

rok 1960 – tři miliardy,

1978 – čtyři,

1987 – pět,

1999 – šest

a současné době žije na planetě Zemi a dál se mezi sebou rozmnožuje už více než SEDM MILIARD LIDÍ.

1ferra1

Demografické mapování historie lidstva vyvolává lehké mrazení v zádech. Ještě více odvahy je ale potřeba k pohledu do budoucna, je totiž opravdu čeho se bát. Pravda, mnozí počtáři jsou optimisté. Tvrdí, že se možná počet lidí v budoucnu ustálí a bude dokonce klesat, předpokládá to takzvaná nízká varianta Populační divize OSN.

Už podle střední varianty se ale budeme dále rozmnožovat.

A podle vysoké varianty nás má být v roce 2200 21 miliard a v roce 2300 dokonce 36 miliard.

Nejhrůzostrašnější je ale poslední varianta s neměnnou úrovní plodnosti. Ta předpokládá, že pokud se budeme množit dál stejným tempem jako doposud, bude nás v roce 2200 jeden bilion 775 miliard a v roce 2300 dokonce 133 bilionů 592 miliard.

STO TŘICET TŘI BILIONŮ PĚT SET DEVADESÁT DVA MILIARD LIDÍ!

Garden_delights

Cítíte ale ty pochyby? Bizardní mety 133 bilionů lidí s největší pravděpodobností nikdy nedosáhneme. Už v blízké budoucnosti, a nebude to rozhodně až rok 2300, totiž nejspíš čeká naší civilizaci logický krach, kolaps, TOTÁLNÍ ZHROUCENÍ Z DŮVODŮ PŘELIDNĚNÍ. Lidé se na planetě navzájem ušlapou a udusí – pokud tedy nezačnou s nárůstem populace něco podstatného dělat.

Kdo za to může?

Navzdory tomu, že toto tvrzení bude možná znít na první pohled zní rasisticky a xenofobně: za přelidnění planety Země mohou především… černoši a Asiaté.

Každý den se na planetě Zemi narodí 365 tisíc dětí.

Pouhé přibližně 1% v Oceánii,

jen 5% v Evropě,

ale už 9%v Latinské Americe,

26% v Africe

a dokonce 57% v Asii.

(zdroj: Ch. Rapley, BAS)

Absolutně největší počet dětí se rodí v chudých zemích, ve kterých populační politika málokoho zajímá. Za několik let ale budou právě obyvatelé zaostalých oblastí tvořit drtivou většinu obyvatel zeměkoule. A budou si diktovat podmínky. „Běloši, třeste se, svět bude před svým kolapsem barevný!“ hřímají mnozí řečníci a současná situace ve světě jim dává zapravdu.

Jsme jako rakovina?

Mnozí radikálové jdou ještě dál: lidskou expanzi připodobňují k šíření viru nebo zhoubného nádoru. „Jsme rakovinou Země,“ tvrdí. Lidé, podle nich, nemilosrdně zabírají stále větší plochu zemského povrchu a nelítostně napadají, utlačují a vybíjejí živé organismy ve svém okolí.

Lidstvo jsou přímo zodpovědné za největší vymíráním živočišných druhů za posledních 65 milionů let. Jen za jedinou lidskou generaci jsme například stihli vyhubit 50 tisíc druhů zvířat, dovedli jsme na současný pokraj záhuby 12% druhů ptáků, 32% druhů obojživelníků a 23% druhů savců. Nastartovali jsme vymírání, které je tisíckrát rychlejší než v minulosti.

Větev si pod sebou lidé podřezávají ale nejenom tím, že gumují ze světa ostatní živé organismy. Lidstvo podle některých odborníků čeká smrt udušením. „Ve velkém totiž likvidujeme zeleň,“ pokračují botanici. Těžaři ročně vykácí více než sedm milionů hektarů lesů a pralesů (pro porovnání: plocha Panamy). Kucháme plíce planety, přestože stěží lapáme po dechu. Jen za posledních sto padesát let jsme navýšili množství CO2 v ovzduší o 30%.

Pieter Bruegel Kampf

w_revel

Paradoxně se společně vyžíváme i v úchylné koprofilii – libujeme si ve vlastních výkalech: ve velkém vyrábíme a ve velkém vypouštíme do přírody jedy a odpady. Za jediný rok například stíháme vyhodit do moří a oceánů tři miliardy kusů odpadků – každou čtvereční míli oceánského povrchu už zatěžuje v průměru 46 tisíc kusů plastových předmětů.

Zločiny se odehrávají pár kroků od nás…

„Možná si říkáte, co je nám do nějakých vzdálených velryb a kokosů,“ mávají rukama pedografové. Přírodu ale systematicky ničíme i ve svém nejbližším okolí. Jak? Chováme se neuvěřitelně sobecky k půdě.

Lidé každý rok na planetě Zemi nenávratně zničí 20 milionů hektarů orné půdy (pro porovnání: plocha Velké Británie). Především trpíme přímo zvrácenou stavitelskou vášní. Milujeme beton a asfalt a pokrýváme s nimi každé volné území kolem sebe. Každých patnáct let se tak zdvojnásobuje plocha světových měst, naví propojených stále hustší pavučinou silnic a dálnic. Lidé systematicky obalují svět nepropustnou slupkou…

Kdo je největší nepřítel?

„Životu nebezpeční jsme si ale paradoxně především sami navzájem,“ gradují apokalyptickou promluvu sociologové. „Stavíme megalopole, pěchujeme do nich lidskou populaci a nechápeme, že pak už mnohdy stačí pouze jiskřička, aby odstartovala sérii zničujících konfliktů,“ vysvětlují. V nepřirozeném prostředí přeplněných obřích sídel pak podle nich logicky bují vandalismus, toxikomanie, prostituce, gamblerství, sprejerství, šikana, agresivita, kriminalita… Konurbacemi a metroplexy se potulují pouliční bandy, jsme svědky potyček klanů, vyřizování účtů mafie.

Heslem doby je: urvi, co můžeš! A v národním a nadnárodním měřítku to platí ještě v obludnějších rozměrech. Jen za posledních padesát let se lidé střetli ve více než dvou stech válkách. Kdy všichni zažijeme tu úplně poslední?

Battle of Issus by Altdorfer 1529 Pinakothek-Mus Munichh

Zachrání nás čínský model a myšlenky?

Pravdou je, že i zdánlivě neřešitelné problémy mají svá řešení. Světlo na konci tunelu už možná spatřili někteří vizionáři v Číně: paradoxně v zemi, která například dusí střed Asie smogem, produkuje extrémní množství odpadů a ve které také přibývá obyvatel přímo děsivým tempem. Ale pravděpodobně právě proto se některé radikální myšlenky, jak zachránit sebe sama, zrodily právě zde.

vien, psyche looking at sleeping cupid

„Všechny patologické jevy ve světě, mají svoji prapůvodní příčinu – základní zdroj zla. JSME JÍM MY SAMI. JE NÁS MOC!“ tvrdí mnozí Číňané. „I z této krize, ale vede cesta ven,“ pokračují a uvádějí jako příklad právě svoji domovinu.

Čína je nejlidnatější stát světa. Svět sám pro sebe, jak jí mnozí vyčítají. Ale možná právě proto chtěla jít příkladem – i v populační politice. Nic jiného jí ostatně nezbývalo.

venus2

Od konce Druhé světové války do začátku sedmdesátých let zažila Čína obrovský populační boom. Číňané se množili jako lidská lavina.

V roce 1949 žilo v Číně 540 milionů lidí, v sedmdesátých letech minulého století ale už téměř dvakrát tolik.

Zákonitě tedy museli přijmout nezbytná opatření a zatáhnout za záchrannou brzdu.

Nejprve jen posunuli minimální věkovou hranici pro uzavření sňatku nad 22 let pro muže a nad 20 let pro ženy. Snažili se tak podpořit pozdější porody. Nestačilo to, Číňanů dál drasticky přibývalo.

Čína proto přikročila k dalšímu, tentokrát zásadnímu kroku. Zavedla tolik zatracovanou:

POLITIKU JEDNOHO DÍTĚTE.

Od sedmdesátých let minulého století země zvýhodňovala páry, které měly pouze jednoho potomka a… tvrdě pokutovala ty, které měli dětí víc.

Dvě děti v Číně mohly mít výjimečně pouze městští rodiče, kteří byli sami jedináčci nebo venkované, pokud se jim napoprvé narodila holčička.

Nebo manželé, kterým první dítě zemřelo nebo se narodilo handicapované.

Nebo příslušníci národnostních menšin.

Nebo nově obyvatelé Pekingu a Šanghaje.

Šlo ale pouze o výjimky, základní princip zůstával jasný: většina Číňanů směla mít jen jedno dítě.

06adorat

Přinesla čínská Politika jednoho dítěte pozitivní výsledky?

Od doby, kdy si Čína, jako nejlidnatější stát světa, dobrovolně nasadila pás cudnosti už uplynula dlouhá doba. Politiku jednoho dítěte praktikovala celá desetiletí, pokusme se proto toto zásadní období zhodnotit.

„Ano. Politika jednoho dítěte přináší Číně spoustu problémů,“ oprávněně tvrdí mnozí. Především s ní většina obyvatel nesouhlasila. Až 70% Číňanů by mělo rádo více dětí a potichu i hlasitěji reptali. V zemi se také stále hrůzostrašně rodí více chlapců než dívek, poměr je až 130:100. Tradice totiž Číňanům velí upřednostňovat v rodinách chlapce a díky, byť zakázanému, ultrazvuku a následným potratům, lidé mnohé ani nenarozené holčičky sprovozují ze světa (P. S. Zde ale někteří optimističtí demografové argumentují, že se stav může opět vyrovnat: zanedlouho totiž budou zase dívky vzácné a rodiny budou upřednostňovat je).

Vraťme se ale k zásadním potížím. Obrovským problémem v Číně i jinde ve světě je prodlužování lidského života – stárnutí populace. Laicky řečeno: přibývá důchodců a nemá je kdo živit. Mladých lidí je relativně málo a starých čím dál tím víc. „Jenomže si málokdo uvědomuje zásadní věc. Pokud uvolníme populační stavidla a mladých bude najednou moc, budeme se za několik desítek let potýkat s ještě obludnějším strašákem. Zestárlých mladých bude ještě daleko více než nyní a opět je nebude mít kdo živit,“ upozorňují na zásadní rovnici vizionářští demografové.

Mnozí Číňané jsou proto, navzdory potížím a osočování ze stran ostatních zemí, hrdí na to, že byla takzvaná Politika jednoho dítěte jejich zemi mimořádně prospěšná. VELMI VÝRAZNĚ TOTIŽ PŘIBRZDILA NÁRŮST POPULACE. Podle oficiální statistiky dokázali Číňané od sedmdesátých let minulého století snížit jinak předpokládaný počet lidí o půl miliardy. Podle zdrojů OSN dokonce předpokládaný počet lidí každý rok snížila o 100 milionů.

Vše je ale jinak…

Pravdou ale také je, že jsou nyní všechna tato čísla už jen pouhou minulostí. Pod nátlakem vlastních občanů i světového veřejného mínění Čína letos (2015)  Politiku jednoho dítěte zrušila a… povolila rodinám mít děti už dvě.

001

Podle mnohých odsouzeníhodná, děsivá, hrůzostrašná, nelidská a nehumánní Politika jednoho dítěte tedy skončila v propadlišti dějin.

Podle jejích tvůrců a přívrženců jsme se tak ale sami připravili o jedno z nejhumánějších východisek z ještě děsivější, hrůzostrašnější a stále více se prohlubující krize.

Martin Lavay

 

Jan_Brueghel_de_Oude_en_Peter_Paul_Rubens_-_Het_aards_paradijs_met_de_zondeval_van_Adam_en_Eva

 

 

Zajimavosti.info

Reklama:

Kdo zavrazdil ucastniky Djatlovovy expedice

You must be logged in to post a comment Login