adminml

Proč je realita jen v našem vědomí a proč není zcela pevná

Decrease Font Size Increase Font Size Text Size Print This Page

FOTO: Ilustrační foto

 

Jan Fikáček: Proč je realita jen v našem vědomí a proč není zcela pevná

Nadpis možná zní dost šíleně, ale výklad bude poněkud umírněnější. Realita pevná je, i když ne zcela absolutně a ukážeme, odkud tuto pevnost bere. Vysvětlíme taky to, že mimo nás je něco, čeho je realita v naší hlavě jen obrazem.

Přirozené mechanické pojetí reality spočívá hlavně v představě, že realita je mimo nás a že je zcela pevná.

Že realita není vně se dá snadno pochopit, když známe film Matrix a dokážeme si představit, že realitu lze vytvořit i uměle, bez toho, aby byla mimo nás, tedy tak, že je jen v naší hlavě. To zaprvé.

Zadruhé Matrix jasně ukazuje, že není důvod k představě, že okolí musí být takové, jako naše představa o něm. Pochopme proto tedy, že realita, jak ji důvěrně známe, je jen v naší hlavě. To, že máme dojem, že je venku, je dáno jen tím, že venku je svět, který, i když se od reality velmi liší, je stále pevný a taktéž vzorem, předobrazem pro model v naší hlavě, který nazýváme realitou. Z důvodů přežití v evoluci se ukázala jako zásadní rychlá reakce, a proto mozek situaci zjednodušuje tak, že náš zjednoušený obraz okolního světa, skutečnost. „přilepí“ na jevový povrch okolního světa a tedy „tvrdí, že realita je mimo nás.

Kdo by nechtěl věřit, že je Matrix možný, měl by si uvědomit, že zvukový „mtrix“ je již dávno dokonale realizovaný. Posloucháme ze zvukového záznamu symfonický orchestr a ten slyšíme dokonale prostorově, i když tam není. U vizuální virtuální reality je jen otázka dalšího technologického pokroku, kdy optický rastr vnímaných obrazovek dosáhne onoho ideálního rozlišení 9000 x 5000 bodů a dál už je to jen věc dokonalého sofwaru či prostě jen záznamu reálné situace.

Zpět ale k pevnosti reality. I realita v naší hlavě je poměrně pevná, nejen její vzor – okolní svět, což je dáno jednak pevností onoho okolního světa, jednak ale i relativní stálostí interakcí mezi námi a okolními objekty. Atomy ještě dlouho budou vysílat světlo, fyziologické mechanismy našich smyslů se nemění a logika, zkopírovaná z jistých zákonů okolního světa je také velmi stabilní.

Stačí také uvážit, jak hodně se proměňují signály z okolního světa, než dorazí do našeho já, abychom pochopili, že důvěrně známá realita v naší hlavě se od okolí liší opravdu hodně. Pěkným prostým příkladem jsou barvy, které ve světě neexistují, jsou tam jen fotony s různými frekvencemi. My ale nepochybujeme, že okolí je barevné. Není.

 

 

Také nevidíme objekty, ale jen jejich posly. Objekt má atomy, ale s těmi nepřijdeme přímo do styku. I když je třeba hmatáme, je to jen výměna fotonů mezi elektronovými slupkami atomů objektu a naší ruky, atomy samy v kontaktu nejsou. Uvažujeme-li zrakové vnímání, je foton vyslaný atomem něco jiného než atom sám. V sítnici oka se foton opět transformuje, a to v chemickou látku, rhodopsin. I ten se mění v neurosignál. Kdybychom chtěli popsat podrobnosti všech těch změn, byla by to přinejmenším celodenní přednáška.

Tedy to, co do hlavy dostaneme, není objekt sám, ale jen jeho mnohokráte přetvořený obraz. Jen s tímto obrazem se naše vědomí dostane přímo do styku, ne s okolím. Že k tomuto modelu v naší hlavě máme informaci, že zdroj těchto podnětů je v okolí, to neznamená, že vidíme přesně to, co je v okolí. Podobně jako bolest v prstu cítíme v hlavě, a máme přitom u této bolesti „visačku“ napříkla: je to v levém malíčku. A můžeme tam tu visačku mít třeba, i když nemáme celou levou ruku – viz fantómové bolesti. To opět jasně podporuje naše pojetí, neboť to je jakýsi přirozený „matrix“..

Protože můžeme z tisícileté lidské zkušenosti usoudit, že vše má svoji strukturu, ze které to vzniká, třeba člověk z buněk, lze s jistotou prohlásit, že vše má tento emergentní charakter. Pak tedy ale vše, co poznáváme, buňky, atomy, struny, prostor, má vždy strukturu z něčeho hlubšího a z této vzniká. Proto existence čehokoliv, co poznáváme je jen relativní, ne zcela stálá, vlastně částečně to i neexistuje v tom smyslu, že třeba atom není 100% atom, ale pouze několik kvarků spojených gluony a kolem elektrony. Náš mozek abstrahuje od mezer mezi jádrem a elektrony a dotahuje relativní vyčleněnost atomu z okolí do dokonalé leč pouze abstraktní oddělenenosti od okolí a dokonalé abstraktní celistvosti uvnitř atomu. Vybírá relativně stabilní vazby uvnitř (ty mohou být ale zničeny) a odmýšlí poměrně náhodné vazby na okolí. Tak ze spojité sítě vazeb moze dovybírá část stabilěnjší než okolí a dovytváří atom, který ovšem přesně tak (např. bez vazeb na okolí), jak ho chápeme, v realitě neexistuje. Abychom pochopili, že dekompozice každého objektu pokračuje dále, můžeme uvážit hypotézy struktury elementárních částic v podobě super-strun nebo kvantových smyček.

 

 

Neexistuje nic, co známe nebo poznáme, co by bylo absolutně stálé. Tedy to absolutně stálé, co je mimo nás a co je také zdrojem stability reality v naší hlavě, nemůžeme nikdy nijak poznat v podobě smyslové nebo racionální (racio je také určitý „smysl“). Nazvěme si tedy to absolutně stále absolutním světem a pochopme, že se nijak nepodobá ničemu, co známe a kdy znát budeme, tedy ani bohu ne, ani hmotě. Poznáváme jen informace, které absolutní svět odeslal po nekonečné cestě, tedy jsou nekonečně způsoby změněny. Proto tento absolutní svět nemá žádnou vlastnost, kterou kdy budeme znát.

Naše skutečnost je jako kruh ozářený světlem baterky v nočním lese. Vidíme jen malý kousíček světa a nikdy víc vidět nebudeme, protože s konstrukcí silnějších „světel“ budeme stále znovu a znovu zjišťovat, že i krajina je mnohem větší, než jsme kdy mohli tušit.

Blog Jana Fikáčka na iDNES: ODKAZ

 

Jan Fikáček

Ing. Jan Fikáček (* 21. dubna 19** v Ostravě) je český filosof a popularizátor vědy, zabývající se především obecnými otázkami fyziky a virtuální reality.

Životopis

Narodil se 21. dubna 19** v Ostravě. Zde vystudoval Chemickou průmyslovku a poté interdisciplinární obor Systémové inženýrství na Ekonomické fakultě Vysoké školy báňské (VŠB).

Po studiích působil rok jako 3. tavič vysoké pece a pak 2 roky na Ekonomické fakultě VŠB jako aspirant (studium CSc.). Pak se přestěhoval do Prahy, kde působil na Ústředním dopravním institutu (ke konci jako vedoucí katedry řízení), což byla vzdělávací organizace Ministerstva dopravy a spojů. Od roku 1988 do roku 2001 vyučoval na Universitě Karlově, konkrétně na Matematicko-fyzikální fakultě a zejména pak na Přírodovědecké fakultě UK, externě na FAMU, AVU a Filosofické fakultě UK.

V následujících dvou letech působil v soukromé sféře v oblasti IT vzdělávání a digitální fotografie. Poté se přestěhoval do zahraničí, kde byl zpočátku na rodičovské dovolené a poté pracoval 6 let v oblasti evropské počítačové bezpečnosti. Kratší dobu působil jako evropský expert pro „Future and emerging technologies“, zejména pro rozšířenou a smíšenou realitu. Nyní pracuje v oblasti podpory vědy, vzdělávání a zaměstnanosti.

Intelektuální život

Od mládí se intenzivně zajímal o sci-fi, fyziku a filosofii fyziky. Ve 13 letech navštěvoval kurz kvantové fyziky a kvantové chemie na VŠB a věnoval se soukromému studiu na rozhraní fyziky a filosofie. Zúčastňoval se, počínaje základní školou, různých olympiád a uspěl zejména v matematických. Navštěvoval městský Klub mladých matematiků v Ostravě.

Studia

Vystudoval Chemickou průmyslovku v Ostravě, obor chemická technologie. Poté nastoupil na studium interdisciplinárního obor Systémové inženýrství (kybernetika, počítače, ekonomika, teorie řízení, teorie systémů) na Ekonomické fakultě VŠB. Od rektora získal individuální studijní plán. Největší vliv na něj po dobu studií měl obor obecná teorie systémů, hraničící s filosofií.

Po ukončení studia a po roční dělnické praxi pracoval dva roky na téže fakultě jako aspirant (1983-1984). V této době zpracovával program na analýzu ekonomických ukazatelů a soukromě, částečně úspěšně, modeloval průchod kvantových částic dvěma štěrbinami a samo-interferenci této částice. V rámci této práce navrhl experiment poukazující nerozlišitelnost náhodných a pseudonáhodných čísel.

Akademická sféra

V roce 1985 nastoupil na katedru řízení Ústředního dopravního institutu, kde se věnoval exaktním metodám řízení, počínajícímu rozvoji výpočetní techniky (počítač SM 3-20) a obecné teorii systémů. Sepsal několik učebních textů, z nich stěžejní byl text Obecná teorie systémů. Z politických důvodů (připravoval např. text Krize socialismu) odešel v roce 1988 na Matematicko-fyzikální fakultu UK, kde učil filosofii fyziky a matematiky.

Přes 10 let působil následně na Přírodovědecké fakultě UK, kde učil zpočátku teorii systémů. Po přechodu z Katedry demografie a geodemografie na Ústav aplikací matematiky a výpočetní techniky začal vyučovat výpočetní techniku, zejména právě se rozvíjející Internet (rok 1995). Byl administrátorem unixového SGI serveru. V roce 1997 poprvé začal přednášet semestrální kurz „Filosofie virtuální reality“, který byl otevřený jak pro celou Karlovu universitu, tak pro všechny vysoké školy v ČR. Byl to také zřejmě první internetový vysokoškolský kurz v ČR. V rámci tohoto kurzu prezentoval vlastní filosofickou koncepci zvanou infinitní relativně fraktální strukturální fenomenologie a její aplikace do teoretické fyziky (viz např. „Technologie výroby času„), psychologie (přednáška „Byl jsem Franzem Kafkou“), sociologie a fyziologie (viz „Technologie výroby Boha„), atd. Populární nástin zmíněné tzv. totální fenomenologie lze najít v textu „Technologie výroby skutečnosti“ nebo ve specificky zaměřeném konferenčním textu „Skutečnost jako přirozená virtuální realita“ (viz publikace a reference).

Mensa

Některé ze zmíněných přednášek, jako například „Naučte svého psa kvantovou mechaniku“, byly původně vytvořeny jako popularizační přednášky společnosti Mensa ČR, spolku lidí s IQ nad 130, jehož byl předsedou v letech 1991 až 1997. Zároveň reprezentoval národní Mensu jako člen Mezinárodního výboru ředitelů (IBD) Mensy International a byl členem Mezinárodní rady (IGC) světové Mensy. V té době také založil a vedl Einsteinovu společnost, což byla společnost lidí s IQ nad 150. Poměrně aktivně vystupoval v médiích, televizích, rádiích a publikoval články v časopisech. V letech 1991-96 založil a organizoval soutěže pro geniální dívky Miss Mensa a Miss Einstein (dívky s IQ nad 150), od roku 1996 do roku 2001 pak realizoval soutěž Miss Internet, kde intelektuální schopnosti soutěžících tvořily většinu kritérií výběru vítězek. Partnery této soutěže byly firmy IBM, Microsoft, Seznam.cz, CK Fischer, Czechoslovak models, Autocont atd.

V roce 2000 pracoval jako kreativec v projektu vědecko-vzdělávacího centra E-area. V rámci tohoto projektu prezentoval již zmíněnou filosofickou koncepci inspirovanou virtuální realitou a to třeba také v RIBA – Royal Institute of British Architects v Londýně nebo v rámci Fóra 2000 na Pražském hradě v sekci „Globalizace a cyberhumanismus“. Navrhl a spolurealizoval virtuální model speciální teorie relativity, který byl za podpory společnosti Silicon Graphics Incorporation a projektu Praha – Evropské město kultury 2000 prezentován poradenské společnosti Andersen consulting.

V letech 2001 a 2002 pracoval v soukromém sektoru, zpracovával Státní informační politiku pro vzdělávání jako zaměstnanec European Institute for IT Education a poté krátce pracoval v oblasti digitální fotografie jako zaměstnanec Institutu digitální fotografie Ondřeje Neffa.

Působení v zahraničí (2003-dosud)

Po přestěhování do Belgie se v letech 2003-2006 velmi věnoval digitální fotografii, zejména tzv. High dynamic range fotografii (HDR) a byl pionýrem tzv. reflexní HDR fotografie. V roce 2004 měl výstavu fotografií „ČR ve stylu Franze Kafky“, která byla součástí oficiální prezentace ČR u příležitosti vstupu do EU. Další výstava, pod záštitou komisaře Špidly a Českého stálého zastoupení při EU, byla u příležitosti Českého předsednictví EU, v hlavní budově Evropské komiseBerlaymontu. V roce 2008 pak připravil putovní výstavu po eurocentrech České repubiky pod názvem „Tak trochu jiný Brusel“, iniciovanou Úřadem vlády ČR. V roce 2004 prezentoval svou koncepci počítačem podporované empatie(CAE) z roku 1997 na fóru evropských expertů. V roce 2005 pracoval jako evropský expert pro smíšenou a rozšířenou realitu v rámci výzvy Budoucí a vznikající technologie 6. Rámcového programu. Od roku 2007 působil 6 let jako evropský expert pro počítačovou bezpečnost a obecnou bezpečnost. V současnosti pracuje v oblasti podpory vědy, vzdělávání a zaměstnanosti.

Od roku 2012 znovu oživuje svou činnost v oblasti filosofie fyziky a filosofie. Tato témata v populární formě zveřejňuje na své blogu (iDnes) a zakládá na Facebooku skupinu Filosofie (Metafyzická systemologie). K dispozici je např. videozáznam jedné z jeho přednášek s názvem „Je čas pouhá iluze?“ ze srpna 2016.

Zájmy

Vždy aktivně sportoval, v mládí (17-18 let) se závodně věnoval silniční cyklistice, stejně pak několik let od roku 1997. V období let 1988 až 1995 se věnoval dálkovým běhům (nejlepší čas v maratónu 2:45:01).

Publikace (není-li uveden autor, je autorem JF)

Kolektiv : Přehled hlavních ekonomických ukazatelů pro řízení VHJ, VŠB Ostrava, 1984

Kolektiv : Ekonomické hry a základní oblasti jejich využití, VŠB Ostrava, 1986

Fikáček J., Skýva L.: Základy aplikací mikropočítačů v dopravě, ÚDI Praha, 1986

Obecná teorie systémů, ÚDI Praha, 1987

Co je to systém a systémový přístup, PřF UK Praha, 1987

Slovník nejpoužívanějších systémových pojmů, ÚDI Praha, 1987

Observaciones sobre questiones filosoficas de la direction,ÚDI Praha, 1987

Obecná teorie systémů dnes, In Sborník 19.konference o systémovém inženýrství, DT ČSVTS Praha, 1987

Introduction breve en la teoria de sistemas, ÚDI Praha, 1988

Systémové vlastnosti v dopravě, ÚDI Praha, 1988

Iděntifikácija i děfinicija sistěmy, In sborník mezinárodního demografického postgraduálu, PřF UK Praha, 1989

Moderní programové vybavení pro řízení I – Textové procesory, ÚDI Praha, 1989 (WordStar)

Moderní programové vybavení pro řízení II – Databáze, ÚDI Praha, 1989 (dBase II)

Asnovy sistěmnovo padchoda, In Měždunarodnaja letňaja škola děmografiji i demogeografiji, PřF UK Praha, 1989

Textový editor Text602, Smile, Praha 1990

Technologie výroby Boha, Smile, Praha 1991

Naučte svého psa kvantovou mechaniku, Smile, Praha 1992

Technologie výroby Boha, Technický magazín, č.4, ročník 36, Praha 1993, ISSN 0322-8355

Superperpetuum mobile podle pana Fikáčka, č.10, ročník 36, Praha 1993, ISSN 0322-8355

Editor D (manuál programátorského editoru pro UNIX), Daněk software, Hodonín 1994

Rádio, televize a co dál? Virtuální realita, Ekonom, č. 41, ročník XXXVIII, Praha 1994, ISSN 1210-0714

Proč chytří lidé dělají takové hlouposti?, Ekonom, č. 52, ročník XXXX, Praha 1996, ISSN 1210-0714

Úvod do Internetu a WWW, Karolinum, Praha 1998, 69. str. ISBN 8071845329.

Manuál ISŠU I.etapy SIPVZ (ISŠU – informační systém školení učitelů, SIPVZ – státní informační politika ve vzdělávání), MŠMT, Praha 2002

Jan Fikaček – fotografický profil s HDR fotografiemi, Digital Photographer, č. 6, Kijev 2006, registracia KB č. 10903, podpisnoj inděx 91153

HDR fotografie Zazděná řeka a Zábradlí Evropské komise, DIGI foto, č. 3, Brno 2007, ISSN 1801-0873

Dinant Aerial View by Jan Fikacek (dvoustránková HDR fotografie), Digital Photo, č. 105, Peterborough (UK) 2008, ISSN 1460-6801

Jan Fikacek – Portfolio Tchéque (fotografický profil s celostránkovými HDR fotografiemi), Phot’Art International, č.15, Armentiéres (France) 2009, ISSN 1950-9928

Photo de la semaine – SurReal in the Berlaymont: HDR photo „Two metal organisms from deep, eating the Earth“ by Jan Fikáček, Commission en direct, č. 509, Communautés européennes (c) 2009, ISSN 1830-5598

SurReal Europe – Photo exhibition by Jan Fikáček, Art in the Commission Buildings 2005-2010, European Union (c) 2010, Bruxelles, ISBN 978-92-79-15212-2, doi: 10.2798/11176

Belgické fotografie Jana Fikáčka (fotografický profil s 12 celostránkovými HDR fotografiemi), revue Prostor, 3. a 4. číslo XXX. ročníku, Praha 2012, ISSN 0862-7045

Budeme otroci umělé inteligence?, Nevšední svět, 9.3.2017

Existují paralelní vesmíry velmi podobné našemu?, Nevšední svět, 3.4.2017

Cestující metra jako kvantové vakuum, Objective Source E-Learning (OSEL), ISSN 1214-6307, 10.5.2017

Cestující metra jako kvantové vakuum, Nevšední svět, 15.5.2017

Teorie všeho jako filosofie mrtvá už při narození, Nevšední svět, 23.6.2017

Jsme mrchožrouti nekonečna, Nevšední svět, 3.8.2017

Proč se tolik bojíme zvuků nočního lesa, Prima ZOOM magazín, 15.8.2017

Experimentální filosofie jako efektivní cesta k revoluci ve fyzice, ERGOT, ISSN 2533-7564, 3.9.2017

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Fikáček

Osobní blog věnovaný fyzice a filosofii: http://fikacek.blog.idnes.cz/

Přednáška „Je čas pouhou iluzí?“ (11.8.2016): https://www.youtube.com/watch?v=nyMOuaa7hF0

Starší filosofické texty: http://www.fikacek.cz/categ-filosofie.html

Osobní facebooková stránka: https://www.facebook.com/jan.fikacek

Profil na LindeIn: https://be.linkedin.com/in/jan-fikacek-1845563

Rozhovor v časopise Mensa: http://casopis.mensa.cz/rozhovory/exmensan_jan_fikacek.html

Svobodová H.: Exmensan Jan Fikáček, časopis Mensa, č. 3, ročník XV, Praha 2007, ISSN 1211-8877

Facebooková skupina Filosofie (Metafyzická systemologie): https://www.facebook.com/groups/235413043298265/

Přednáška Technologie výroby boha: http://www.fikacek.cz/buh.pdf

Výběr fotografií: https://www.fotoaparat.cz/fotogalerie/lide/7929/fotografie/?razeni%5Bpoint_count%5D=2

Výběr fotografií: https://www.facebook.com/jan.fikacek/media_set?set=a.119398308095387.7981.100000756559389&type=3

http://www.digineff.cz/art/tvorba/051125nejlepsi.html

fotografická výstava Tak trochu jiný Brusel http://www.radio.cz/cz/rubrika/udalosti/tak-trochu-jiny-brusel

http://www.fikacek.cz/bxl2004/JanFikacekA4.pdf

http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=7516

http://mobil.idnes.cz/tiskova-zprava-finale-miss-internet-v-primem-prenosu-pdr-/mob_tech.aspx?c=981129_0003910_mob_aktuality

http://www.e-area.cz/main.html

https://cordis.europa.eu/pub/ist/docs/fet/ie-jan05-sac-19.pdf

 

 

Zajimavosti.info

You must be logged in to post a comment Login