adminml

Lukáš Ardon: SMRT ČLENŮ DJATLOVOVY VÝPRAVY MAJÍ NA SVĚDOMÍ… VLCI

Decrease Font Size Increase Font Size Text Size Print This Page

Zkáza Djatlovovovy expedice patří k záhadám, které mě fascinují. Snad proto, že je celá akce poměrně důkladně zdokumentovaná. Celá, až na těch několik osudných hodin, které ani dnes nedávají lidem spát. A nové teorie se objevují stále. S neotřelou myšlenkou přišla autorka blogu http://karolinaloskotova.blog.cz/, sama však přiznává, že jde o teorii poměrně divokou, dá se říci vytloukání klínu klínem, tedy jedné záhady záhadou jinou. Konkrétně má na mysli, že výprava přenocovala na místě, kde může docházet k samovolným průnikům s paralelní realitou. Jde o tvrzení odvážné, vzhledem k názvu místa však o poměrně zajímavé.

Přesto věřím, že celý případ může mít i reálné vysvětlení. Se zajímavou teorií přišel na zdejších stránkách kolega Falteisek. Jeho příběh dává jednu z možných variant dění během osudné noci, staví ale na několika situacích, ke kterým mám určité výhrady. Podivné mi připadá, že se celá skupina začala chovat velmi iracionálně. To se mi zdá poměrně nepravděpodobně, když uvážíme, že ji tvořili lidé znalí pobytu v horských podmínkách. I pokud k takové situaci došlo, věřím, že aspoň část výpravy by si dokázala zachovat zdravý rozum a jednání svých druhů se pokusila ovlivnit. Rozporuplné je i tvrzení o ranním výletu části skupiny k cedru. Z deníků víme, že skupina ke konci ušla za den pouhé dva kilometry. Nechce se tedy věřit, že by se před rozedněním vydali jen tak „na rozcvičku“ 1,5 km k hraně lesa a poté stejnou vzdálenost do kopce zpět. S tím, že před sebou budou mít další celodenní pochod. A právě poloha cedru pod úrovní stanu je také problematická. Jestliže bylo cílem brzkého opuštění stanu sledování východu Slunce, bylo by vhodnější zůstat právě na otevřené pláni kolem stanu. Třeba je i přiznat, že autor určité aspekty celého případu bagatelizoval tak, aby do jeho teorie zapadaly. Přesto mě přivedl na myšlenku, že celá situace mohla mít prozaičtější pozadí, než se soudí.

Jak víme, ve stanu bylo nalezeno nakrájené vepřové maso. Byla zima, období hladu a bídy. Vůně masa a hlahol ze stanu mohl přilákat nezvané návštěvníky. Ani Almase, ani medvěda probuzeného ze zimního spánku, ale hladovou vlčí smečku. Je známo, že stan skupiny nebyl hermeticky uzavřen. Zapínání bylo na knoflíky, přičemž ty spodní nebyly dopnuté. Pro zvíře by tedy nebyl žádný problém touto skulinou do stanu proniknout. Stejně tak byla vyslovena teorie, že Thibeaux-Brignolles, který byl nalezen nejlépe oblečený a v botách, se byl krátce před osudnou událostí vymočit nedaleko stanu. Právě on si mohl zvířete v blízkosti všimnout a samotný stan už zapnout nestačil. Ať tak či tak, dlouhý úzký stan plný lidí nedává šanci se zvířeti v takto omezeném prostoru ubránit (ani sekerami, které ve stanu jsou). Skupina tedy rozřízne stanové plátno. Venku však zjišťuje, že smečka je početnější, než očekávali. Les je daleko a zběsilý úprk by ve zvířatech jen zvýšil agresivitu. Skupina se tedy chytá za ruce, vytváří tak dojem větší „silnější“ skupiny a vydává se (možná za vydávání hlasitých zvuků, jež mají zvířata zastrašit) směrem k lesu, kde se chtějí zachránit v korunách stromů. Zde se však skupina z nějakých důvodů trhá na tři části. Možná zpanikařili a rozdělili se dříve než měli. Možná se jim také podařilo se dostat až k lesu, kde pod cedrem rozdělali oheň. Za následným rozdělením skupiny již mohla stát banalita. Například na sebe zaútočili dva z vlků a napětí a strest již vykonaly své. Protože pořadí, v jakém turisté zemřeli, je pouze odhadnuto, nebudou následující události pravděpodobně časově odpovídat. První dva hledají záchranu v koruně starého cedru. Do té se jim daří vyšplhat, v ledovém větru se však neudrží a padají dolů. Tam se jim daří rozdělat malý oheň (pokud zde již nebyl z předchozího působení všech na jednom místě). Ten sice nezabrání promrznutí, smečku však udržuje v bezpečné vzdálenosti. Další skupina se rozhoduje pro návrat ke stanu, na ten však už nemají dost sil a končí na pláni v různých vzdálenostech od stanu. Zde je třeba poznamenat, že Igor Djatlov byl nalezen s březovou větví v ruce. Ta mohla sloužit také k případné obraně. Nejhůře dopadla čtveřice nalezená později v potoce. Byli relativně nejlépe oblečeni, zvířata na ně však zaútočila a to na nejvíce odhalenou část těla – obličej. O zbytek, a stav v jakém byli tito lidé nalezeni, se postarala příroda a několik týdnů v tekoucí ledové vodě. Samozřejmě je třeba se ptát, proč nakonec nebylo žádné z těl nalezeno okousáno (nebudeme-li počítat například chybějící nos Krivoniščenka a právě obličejové části mrtvol z potoka). Možností je více. Vlky mohl zahnat právě oheň, ale stejně tak mohli pochopit, že na zdolání takto početné kořisti by museli vynaložit příliš mnoho energie. A tou je právě v zimním období nutné šetřit.

Moje hypotéza staví na poměrně banální a v nedotčené přírodě stovky kilometrů od lidských obydlí možné situaci. Tato situace by však mnohé objasňovala. Bylo by odhaleno, proč skupina směrem k lesu odešla, ale neběžela. Vysvětlilo by to také absenci jiných stop, než členů expedice. Stačí, aby byla vrchní část sněhové pokrývky zledovatělá. Člověk se bořit bude, zvíře na čtyřech nohou stopy nezanechá. Vysvětlila by se i záhada se střídajícími období relativního klidu a smrtelného nebezpečí. Vše by záviselo na pohybu smečky. Toho mohli Djatlovovci využít i ke známému svlékání již mrtvých druhů. Navíc není bez zajímavosti, že část nalezeného oblečení měla být potrhána. Teorii trochu nabourává stav mrtvých v potoce. Bylo by třeba připustit, že na jejich devastačním stavu mají společný díl vlci a prostředí, v němž těla následující týdny byly. Asi největší oříšek představují zlámaná žebra. Dotyční však mohli při svém úprku někam spadnout, ovšem i pokud na ně skočila rozeběhnutá hladová psovitá šelma vážící kolem padesáti kilogramů, mohlo to mít na zranění svůj podíl. Těla na tomto místě ležela pod několikametrovou vrstou sněhu a noční pád z vysoké sněhové závěje je reálný. O tom, jak vypadala sněhová pokrývka na místě v den tragédie se lze jen dohadovat. Sníh mohl být na některém místě navátý, stejně tak se skupina mohla probořit do zmíněného potoku tekoucího hlouběji pod sněhovou pokrývkou….

Moje teorie nedává odpověď na všechny otázky. Bylo by nutné ponechat stranou radioaktivitu některých (!) kusů oblečení. Bylo totiž poměrně logicky vysvětleno, že mohlo být ze starší doby. Stejně tak podivná barva těl může být způsobena tím, že byla vystavena dlouhému pobytu v extrémním prostředí. Řeší však nejzáhadnější okamžik celé záhady. Tedy čas, kdy se celá skupina rozhodne proříznout stan a vydat se pomalou chůzí pryč. Za předpokladu, že jsou v daném okamžiku všichni při smyslech a chovají se racionálně.

Trochu problémem je, že některá těla ležela v jiné poloze, než zemřela. Oblastí se však pohybují domorodí Mansijší lovci. Mohli na místo tragédie dojít dávno před vyšetřovateli. Když však zjisili, že turistům již nepomůžou, nechali vše být. Vztahy mezi tehdejšími domorodci a ruskou vládou v této době nemusely být tak idilické, jak se zdá a kdo by si chtěl dělat problémy a dostat se mezi podezřelé.

Záhadu moje hypotéza nevyřešila. Na druhou stranu, právě ona aura tajemna je to, co nás na záhadách přitahuje… Možná je to tak tedy dobře.

Lukáš Ardon

 

 

Všechny zprávy z Djatlovova průsmyku naleznete na webu Zajimavosti.info zde: ODKAZ

 

Zajimavosti.info

You must be logged in to post a comment Login